| Elyone J. D.
|
Jsem doma a jsem sama. Pokoj prázdný, jen se slabou září monitoru a ... tma. Tak nebezpečná a přitom tak děsivě uklidňující jako to ticho. Vražedné. Ale já tu stále sedím a píšu tenhle článek. Krátký nebo dlouhý? Nevím. Prsty sami si ťukají do klávesnice a já jim jen bezmocně přihlížím. Ano, jistě i mysl má na tom svůj podíl. Možná také nevědomí. Dost už ale řečí, nemíním to dál odkládat. Chci vás pustit na práh své mysli..